
Nevyřčená očekávání
"Očekávání jsou důvodem všech zlomených srdcí." -- W. Shakespear
Ne nadarmo se říká doufat - zoufat, či že myslet znamená houbeles vědět. Zkuste si vzpomenout na posledně, když jste se naštvali na partnera, kamaráda, kolegu nebo i sami sebe. Případně kdy jste byli naplněni negativními emocemi? O co šlo? Mohlo to být například:
- kamarád Vám nepopřál k narozeninám?
- kolega se Vám neozval a neporadil, přesto poslal email, kde mluví i o Vás a Vašem týmu?
- nedostali jste kytku/pusu/pozornost od partnera/ky?
- cvičíte jak draci, ale ta vysněná postava stále nikde?
- bojíte se promluvit s partnerem/šéfem, protože to špatně přijme a bude hádka?
Naplnila Vás úzkost nebo vztek na druhého či danou situaci? Tyto momenty se následně mohou v našem životě ve spirále opakovat. To v nás může způsobovat řadu nezdravých emocí a stavů:
- 🚫Úzkost z nedosažených cílů, toho co bude, či co stále není;
- 🚫Ztráta důvěry v druhé, předjímání opakovaného zklamání;
- 🚫Podezřívání a apatie k činům druhých či k situacím, které prožíváme;
- 🚫Uzavřenost a stranění se komunikaci, spojení a styků s druhými;
- 🚫languishing - tedy tzv. stav "BLEH"/"BLAH", kdy se Vám do ničeho nechce, máte pocit prázdnoty a stagnace.
Jenže za vším stojíme my sami, kdy sami jsme strůjci těchto stavů, zklamání a bolestí. Přeci jenom, to očekávání máme MY vůči druhým, či sami sobě.
Pokud s našimi myšlenkami nepracujeme, stáváme nebo ony samotné se stávají toxickými. Toxický můžeme být k druhým lidem, ale i sami k sobě. Zvyšováním nebo snižování očekávání odbíháme od toho, co skutečně je.
Chceme-li se zbavit stresu, být šťastnější a vyhnout se zbytečného zklamání, je třeba:
- 🌱s druhými mluvit, svěřit se o svých očekáváních, optat se druhého na to samé, a najít vhodný kompromis;
- 🌱zjistit si více, získávat informace, zajímat se o zpětné vazby;
- 🌱nenechat se unášet úzkostí z toho, co bude, či co ještě není, zaměřte se na to, co je nyní kolem Vás;
- 🌱znát a držet se svých hodnot a respektovat hodnoty druhých;
- 🌱nemyslet na nejhorší scénáře, které mohou nastat, pokud je nemůžeme 100% ovlivnit (což nemůžeme nikdy - neovlivníme jak se druzí vyspí, zda si nezapomenou dát ráno kafe, či zda sami nemají svá očekávání). Jde o to se soustředit na to, co pod kontrolou máme.
Buďte přítomní, užívejte si života a dejte sbohem očekávání. Až nadejde chvíle, kdy Vás poleje horkost a žaludek se Vám sevře agresí, dříve než Vám z hlavy budou žhnout plameny, zeptejte se sami sebe:
- 🙏"Řekl jsem mu/jí to vůbec? Ví to?";
- 🙏"Předal jsem nebo si získal všechny informace?"
- 🙏"Má to cenu řešit to teď?"
- 🙏"Mám na to nyní vliv?"
Pokud odpověď je NE, je pak důvod se hněvat? NE. V tu danou chvíli zavřete oči, zhluboka se nadechněte, vydechněte, otevřete oči a můžete se jít věnovat buď něčemu jinému, začít řešit, co se právě stalo a proč druzí Vaše očekávání neznají, proč nedostáváte toho, co sami od sebe chcete. To co očekáváme je cíl někde v budoucnosti, je tedy třeba trpělivost. Nebojte se mluvit právě o těch svých očekáváních. Už jenom tím, že si je uvědomíte, získáte větší pojetí o svých hodnotách, na kterých můžete stavět vše, co děláte.
Říkejme ANO komunikaci a sdílejme s ostatními to, co potřebujeme nebo očekáváme. Jaká očekávání máte?