Nevyřčená očekávání

Ne nadarmo se říká doufat - zoufat, či že myslet znamená houbeles vědět. Zkuste si vzpomenout na posledně, když jste se naštvali na partnera, kamaráda, kolegu nebo i sami sebe. Případně kdy jste byli naplněni negativními emocemi? O co šlo? Mohlo to být například:

• kamarád Vám nepopřál k narozeninám?
• kolega se Vám neozval a neporadil, přesto poslal email, kde mluví i o Vás a Vašem týmu?
• nedostali jste kytku/pusu/pozornost od partnera/ky?
• cvičíte jak draci, ale ta vysněná postava stále nikde?
• bojíte se promluvit s partnerem/šéfem, protože to špatně přijme a bude hádka? 

Naplnila Vás úzkost nebo vztek na druhého či danou situaci? Tyto momenty se následně mohou v našem životě ve spirále opakovat. To v nás může způsobovat řadu nezdravých emocí a stavů:

• 🚫Úzkost z nedosažených cílů, toho co bude, či co stále není;
• 🚫Ztráta důvěry v druhé, předjímání opakovaného zklamání;
  
• 🚫Podezřívání a apatie k činům druhých či k situacím, které prožíváme;
• 🚫Uzavřenost a stranění se komunikaci, spojení a styků s druhými;
• 🚫languishing - tedy tzv. stav "BLEH"/"BLAH", kdy se Vám do ničeho nechce, máte pocit prázdnoty a stagnace. 

Jenže za vším stojíme my sami, kdy sami jsme strůjci těchto stavů, zklamání a bolestí. Přeci jenom, to očekávání máme MY vůči druhým, či sami sobě. 

Pokud s našimi myšlenkami nepracujeme, stáváme nebo ony samotné se stávají toxickými. Toxický můžeme být k druhým lidem, ale i sami k sobě. Zvyšováním nebo snižování očekávání odbíháme od toho, co skutečně je. 

Chceme-li se zbavit stresu, být šťastnější a vyhnout se zbytečného zklamání, je třeba:

• 🌱s druhými mluvit, svěřit se o svých očekáváních, optat se druhého na to samé, a najít vhodný kompromis; 
  
• 🌱zjistit si více, získávat informace, zajímat se o zpětné vazby; 
• 🌱nenechat se unášet úzkostí z toho, co bude, či co ještě není, zaměřte se na to, co je nyní kolem Vás;
• 🌱znát a držet se svých hodnot a respektovat hodnoty druhých;
• 🌱nemyslet na nejhorší scénáře, které mohou nastat, pokud je nemůžeme 100% ovlivnit (což nemůžeme nikdy - neovlivníme jak se druzí vyspí, zda si nezapomenou dát ráno kafe, či zda sami nemají svá očekávání). Jde o to se soustředit na to, co pod kontrolou máme.

Buďte přítomní, užívejte si života a dejte sbohem očekávání. Až nadejde chvíle, kdy Vás poleje horkost a žaludek se Vám sevře agresí, dříve než Vám z hlavy budou žhnout plameny, zeptejte se sami sebe: 

• 🙏"Řekl jsem mu/jí to vůbec? Ví to?";
• 🙏"Předal jsem nebo si získal všechny informace?"
  
• 🙏"Má to cenu řešit to teď?"
• 🙏"Mám na to nyní vliv?"

Pokud odpověď je NE, je pak důvod se hněvat? NE. V tu danou chvíli zavřete oči, zhluboka se nadechněte, vydechněte, otevřete oči a můžete se jít věnovat buď něčemu jinému, začít řešit, co se právě stalo a proč druzí Vaše očekávání neznají, proč nedostáváte toho, co sami od sebe chcete. To co očekáváme je cíl někde v budoucnosti, je tedy třeba trpělivost. Nebojte se mluvit právě o těch svých očekáváních. Už jenom tím, že si je uvědomíte, získáte větší pojetí o svých hodnotách, na kterých můžete stavět vše, co děláte. 

Říkejme ANO komunikaci a sdílejme s ostatními to, co potřebujeme nebo očekáváme. Jaká očekávání máte?