Problémy a pomyslné překážky

Asi každý z nás zná ten pocit, kdy stojíme před rozhodnutím, vidíme někde v dáli své sny a cíle, ale namísto přibližování stojíme, couváme, odbočujeme nebo dokonce stavíme z cihel zeď. Každá tato cihla představuje důvody, proč nemůžeme, nechceme nebo nedokážeme se k danému cíli přiblížit. Ať už jsou to pocity méněcenosti, úzkostné stavy, že nám stále něco k dosažení chybí, či že na zdolání daného problému nemáme dostatek pravomocí, zkušeností, informací. Čím více o tom přemýšlíme, tím spíše najdeme 1000 a 1 věc, proč to nejde. Z toho se v nás hromadí nervozita, strach, předsudek a nakonec se dané oblasti vzdáme, či svůj sen odložíme na později. Třeba příště to vyjde. V daný moment z malého cíle, problému či očekávání se stává obrovská hora. Nuže, když nejde Mohamed k hoře, měla by jít hora k Mohamedovi.

Náš mozek je velmi rychlý a v mžiku vytváří důvody a podklady, proč daný problém nemůžeme zvládnout. Může za to náš ještěří a limbický mozek. Ty totiž zaručují naše přežití a vytváří negativní emoce, abychom se potenciální hrozbě vyhnuli. Bohužel, není-li s nimi pracováno, můžeme se následně vzdát i ve výsledku jednoduchých cílů, které bychom jinak zvládli. Ještěří mozek si velmi rychle vyhodnotí, že daný problém, nemáme-li ho zažitý, či nám schází dostatek informací, může být hrozbou. Vypustí do ostatních částí mozku signál - hrozba = strach. To v těle začne způsobovat nervozitu, paralýzu, bolesti břicha, problémy z tlakem. V závislosti, zda daný strach spouští tlačítko útok, propadáme vzteku a ruce se zavalují krví, máme chuť do něčeho praštit. V opačném případě se krev nalévá do nohou, neboť získáváme impulz utéct. Limbiký okruh našeho mozku danou situaci opíše emocemi, negativními myšlenkami jako například úzkost, odpor, nechuť, pohrdání, apod. V danou chvíli se snižuje náše výkonnost a motivace. Vyhledáváme způsoby jak saturovat naše aktuální pocity, než abychom se snažili najít způsob, jak se problému postavit. Optimální je nezapomenout, že největší oblast mozku, neocortex, funguje právě jako informační a racionální centrum. Ve strachu ustupuje pudu přežití, ale o to více je třeba jej zapojit, abychom si uvědomili, že většina našich potenciálních problémů a překážek, které si sami vytváříme, jsou právě v naší hlavě.

Proto existují různé způsoby, jak problémy překonat a ke svým cílům se dostat.

🌿Tím, že zkoumáme věci do hloubky a detailu, získáváme podklady a data. Zkusme udělat krok zpět než v danouch chvíli jsme a dohledejme si podklady, co daná situace znamená, co to s námi dělá po fyzické i emoční stránce. Popišme a opišme daný problém různými slovy. Zkusme se zamyslet i nad tím, co  ten stav způsobuje, či způsobí, když se mu vyhneme, na koho a co bude mít dopad. 

🌿Zamysleme se, zda jsme něco podobného neřešili a nadefinujme si, co vše je třeba k jeho odstranění, či dosažení stanoveného cíle. Rozdělením na části, se problém rozpadne na snáze vyřešitelné mezikroky. Je snazší potok přeskákat po menších kamenech, než se odhodlávat k jednomu velkému skoku.

🌿Občas pouhé poodstoupení od problému a následné pozorování pomůže, a my zjistíme, že to, co se nám jeví jako obrovská stěna, je z jiných úhlů pouze kostička lega. 

🌿Máme-li nadefinované dílčí oblasti, rozhodněme se, který je pro nás v tuto chvíli nejoptimálnější a nejsnazší k vyřešení, a optimálně vyberme ten, který svou působností pomůže k vyladění ostatních dílčích kroků. 

🌿Následně vytvořme plán, do kdy jaké části chceme stihnout. Snažme se být co nejkonkrétnější.

🌿A poté nezbývá než udělat první krok. Protože i při něm můžeme zjistit, že daný problém, který se zdál na začátku tak velký, je ve skutečnosti mnohonásobně menší.

Nejdůležitější ze všeho je právě ten první krok. Protože už samotným rozhodnutím se problému postavit čelem, sami sebe motivujeme, že jej překonáme. K tomu nám mohou pomoci tyto 2 techniky.

🗣Blow a candle - Odstupte od místa, kde jste si problém uvědomili, třeba jen krok stranou. Zavřete oči, představte si svíčku, která reprezentuje problém, strach či překážku. Zhluboka se nadechněte a výdechem ji sfoukněte. Následně se vraťte zpět a prostě a jednoduše udělejte první krok. 

🗣Buddy system - Najděte si spojence, který vás na cestě doprovodí. Bude jen svědkem či rádcem každého kroku a povzbudí vás. Při nezdaru naopak vás ujistí, že vše je v pořádku. Takový budy může být například i coach či mentor. Ti vás nepovedou za ručičku, ale ukáží, že ta cesta je ok. 

Osobní příklad překonání strachu

Amatérsky chodím na gymnastiku. Je to zájmový kroužek, ale byl to jeden z mých snů. Můj cíl je jednou udělat rondát - přemet vzad a salto vzad. Po letech jako trenér jsem si říkal, že to bude brnkačka. V roce 2019 jsem udělal svůj první rondát a salto. No a hned při tom druhém jsem se zranil. V roce 2021 jsem se rozhodl, že to zkusím znovu. Trenérka mě provedla základy a řekla “docela dobrý, tak teď rondát salto”. Postavil jsem se na gymnastický pás, který je odpružený a vypočetl jsem si, odkrokoval, startovací bod, aby mi skok vyšel. Postavil jsem se na začátek a v tu chvíli to začalo. Změť myšlenek, pocitů a důvodů to vzdát. 

Amygdala (ještěří mozek): ok, tohle už tu bylo. Takže , útěk. LIMBUS: OK, chápu. Vyvolávám paniku a připomínám, že už to jednou bolelo. Šup, nalejme koktejl úzkosti, bolesti svalů, zranění, zklamání, potupa, odpor, nechuť. Přece nechceme to zažít znovu.  Neocortex: …

V tu chvíli jsem se musel zastavit. Projít si, co chci udělat. Gymnastický odraz - rondát - odraz z ramen, natažené ruce, dopad a výskok nahoru, záklon, nohy k břichu, rotace, dopad.

Odplavilo se 80% emocí a předsudků. Věděl jsem, že to skočím, protože to salto na odrazovém pásu vždy nějak přetočím. Nicméně, amygdala stála na brzdě. Trenérka, Kačka, které za její upřímné rady děkuji, řekla: ”Slez z pásu, nadechni se a vydechni. Až tam vylezeš, prostě to skočíš. Jinou možnost nemáš, jinak tě na pás nepustím.” 

Slezl jsem, sfoukl jsem svíčku, vylezl, sfoukl svíčku, a…. skočil.